Terapie tmou - cesta k sobě

Terapie tmou je jednou z nejrychlejších cest k Sobě samému. Ke skutečnému Bytí, překrytému běžně mnoha vrstvami Ega a všeho, co nejsme. Tyto vrstvy se ve tmě začnou postupně odlupovat, protože tam nemají pražádného významu ani obecenstva. Poté, co tvé nevědomí vyvrhne svůj obsah na černé plátno tmy před tebou a ty dosleduješ neuvěřitelný ohňostroj mandal, složených ze střípků svých vlastních vzpomínek a pocitů, nahromaděných za mnoho let, zůstane pouze tma a “čisté Bytí”, které se rozprostírá bez hranic a omezení všude...zdroj

MOJE OSOBNÍ ZKUŠENOST

Než jsem se dostala do tmy...

Už ani nevím, kdy jsem poprvé slyšela o "TERAPII TMOU". Matně si vzpomínám, že mi o tom asi před 5 lety povídal kamarád Jirka. Uložila jsem si "tmu" do paměti a už tenkrát jsem se nechala přitahovat myšlenkou na tuhle sebepoznávací techniku.

Sebepoznávání je stav, kdy nacházíme "sami sebe" je to hledání naší vnitřní rovnováhy, tj. stavu kdy  nepotřebujeme žádnou nálepku, žádnou složitou architekturu toho kým bychom měli/mohli nebo chceme být, protože to společnost očekává. Sebepoznání vnímám jako dobrodružství do hlubin svojí duše a duši vnímám jako esenci života, kam si chodím opočinout a je to nejkrásnější místo, kde se cítím byti doma:)

Jak jednou okusíme tuhle esenci čistého Bytí, uvědomíme si, kým skutečně jsme a to je velmi esenciální pocit. Každá duše je krásná, plná lásky, pokory a vlídnosti. Jsem, si jistá, že něco jako "černá duše" neexistuje a ten strach, který v nás vytváří naše EGO, je pouze odrazem společnosti, naučených vzorců chování, masek a nepochopení sebe samotných.

Velmi ráda prožívám (prostřednictvím různých metod) tyhle okamžiky s duší a cítím se v nich víc doma než v běžném světě. Někdy trávím i dlouhé hodiny "rozhovory s duší", přemýšlím o smyslu života, o tom co bude po smrti, o sobě, o pocitech....

 Často přemýšlím i ve snech a potom analyzuji jejich významy.

Teď už asi chápete, proč jsem se rozhodla jít do tmy :)

Moje kroky vedly přes ostrov Bali, kde mi své zážitky "tmářky" popisovala kamarádka Veronika s Osobními náramky, a potom i můj kamarád Zdeněk. 
I díky nim moje touha po tmě rostla a intuice volala stále víc a víc. Po návratu domů jsem se né-náhodu ocitla na "Healing festivalu" kde jsem se zastavila u stánku s nápisem "DIVNÁ ČOKOLÁDA" (...na vysvětenou - kakao je jako můj poklad, miluji pravou čokoládu a pořádám kakaové ceremonie a mám ráda i divnosti a čokoláda s příchutí "gulášová" prostě získala moji 100%ní pozornost :)

Při ochutnávání čokolády mi velmi příjemná a usměvavá žena jménem Štěpánka představovala své Divné čokolády, Ostropestřecové kaše a nakonec i zmínila to, proč jsem se u ní zastavila! Předala mi letáčky s nabídkou pobytů ve tmě. 
Moje intuice zajásala a já ihned věděla, že tohle je ono! 

„Tam chci“! Uběhlo pár dní a já už objednávala termín....

Z DENÍČKU TMÁŘKY

Byla sobota ráno a já nervózně přešlapovala před domem na adrese - Lysice, Halasova 285.

Dle instrukcí jsem zazvonila na zvonek "Dalibor" a z okna vykoukl milý muž. 

To je on :)

„Tak tě tady vítám, ubytuj se, seznam se s prostorem "Podkroví" a já příjdu za hodinu, abych ti vysvětlil vše co potřebuješ vědět“.

1. den - SOBOTA - NA POVRCHU 

Začala "tma tmoucí" a s tmou přišlo i moje myšlenkové mapování. Kotvím svojí pozorností pouze ve vzpomínkách na aktuální prožívání a dokola si přehrávám pocity, které provázely moje poslední dny. 

Intenzivně přemýšlím o "záměru svého pobytu ve tmě"a můj cíl je jasný:  „Chci lépe pochopit všechny zákony přitažlivosti a to, proč se mi některé situace v životě stále dokola opakují“. Rozhodla jsem se pohlédnout pravdě do očí a vyhloubat se přitom klidně až na kost. S odhodláním a největší upřímností k sobě, chci ve tmě najít další odpovědi pro moje "TEĎ A TADY".

CÍTÍM, že s pochopením přichází i léčení a to je ten důvod a moje "PROČ" dobrovolně vstupuji do tmy! Nenechte se zmílit, zdánlivě se nemusí jednat o velké věci. Často jsou nám ukryté na nevědomé úrovni a k tomu aby jsme je vůbec zaznamelali, je třeba rozšířený stav vědomí. 

Ve tmě lze tohoto stavu dosáhnout.

Představuji si svoji mysl, jako malé hedváhné klubíčko, kde může být každý malý uzlík zádrhel pro to, aby byla utkána ta nejkrásnější látka, látka zdobená upřímností, látka složená z laskavých barev a vzorů, které jsou smyslem mého života.

2. den - NEDĚLE - SPÍM A SNÍM

Druhý den se neděje nic velkého. Bubnuji na svůj milovaný buben, který jsem pojmenovala GAIA (Bohyně země). Dospávám spánkový deficit a lucidně sním (o tom někdy příště).

Když nespím, tak si vychutnávám úžasné jídlo, které mi Dalibor připravuje. S jídlem to ve tmě chodí tak, že vždy 1x za den přinese opatrovník domácí veganskou stravu, kterou nosí záměrně nepravidelně. Díky tomu nikdy nevíme kolik je hodin a taky nemusíme slintat na přesnou hodinu a tudíž nás nic nerozptyluje. Nicméně, přiznám se vám... Jednou, když Dalibor zaklepal, ukápla mi velká slina a I. P. Pavlovův reflex, v kombinaci s jeho luxusní kuchyní, prostě zafungoval :) 

3. den - PONDĚLÍ - PROKOUSÁVÁM SE VZPOMÍNKAMI

Pomalu se začínám dostávat hlouběji. Pamatuji si velmi silný okamžik, kdy za mnou ve snu přiletí bájný pták fénix - ten který povstal z popela. V tu chvíli za mnou začínají chodit i další bytosti a silová zvířata a já cítím ten pocit, o kterém jsem psala výše. "Jsem tam" Nekontrolovaně si mě přitahují myšlenky, hlavně různé vzpomínky z děctví a já postupně procházím jednotlivé situace, které provázely můj život. Vše z nadhledu. Nacházím první odpovědi na otázky a s nimi přichází i pochopení pro situace, které jsem dříve nevnímala tak jasně. 
Přichází ale také smutek, strach, později cítím i osamocení, nedostatek lásky a pocity úzkosti. 

Pracuji s dechem a s rapé. Když je nejhůř bubnuji, nebo hraji na tibetskou misku. 

4. den - ÚTERÝ - SBOHEM EGO 

Rozpouštím ego - není zde třeba, není zde soudce ani hodnotitel. Jsem tu pouze já. 

Nacházím v sobě velké množství lásky a sebehodnoty. Vidím vše v jasných barvách. Najednou cítím obrovskou sounáležitost, vyrovnanost a pocit "není nic víc". 
Euforie ale pomalu odchází a já se dostávám opět do bolestí a je to jako jízda na horské dráze. Slzy vděčnosti střídají pocity lítosti, křivdy a nepochopení. Cítím se najednou jako oběť s nedostatkem lásky. Bolest najednou přichází z různých období - od malé Lucinky až po součastnost.

 4. den bubnuji jako o závod. Klečíc a brečíc prosím o odpuštění pro sebe a ty, kteří sehrávají v mém životě zásadní roli. Myslím, že jsem se nikdy tak intenzivně nemodlila a kdybych v tu chvíli umírala, bylo by mi to asi úplně jedno. 
Jsem unavená a mám chuť to vzdát.

5. den - STŘEDA - ZPYTUJI SVĚDOMÍ 

Cítím hněv. Bubnuji a rozpouštím potlačované emoce. Trvdě jsem na sobě poslení měsíce pracovala a bylo to i na škodu, mám pocit, že jsem zase na začátku. Naučila jsem se věci tzv. prodýchat a někdy jsem na sobě nechala skoro "dříví štípat" proto abych vždy zachovala klid, nešla do konfliktu a tohle se mi teď vrací. Nahromaděný hněv mi zatíná pěsti a já opět bubnuji jako o život. (Dalibor mi později řekl, že jsem si vysloužila přezdívku bubenice a prý v historii tmy nikdo tak dlouho a vytvale v Lysicích nebubnoval :)))) Procházím všechny vztahy a jsem přitom naštvaná - na sebe, na druhé, na celý svět!
Divím se, že to Gaia (buben) přežila :) 

Psychedelické obrazce před mýma očima mi občas nahání hrůzu. V úplné tmě je toho totiž spoustu k vidění a je to pořádná jízda plná zářivých bludiček, obrazců, mandal a nejrůznějších útvarů, které mi nejdou specifikovat. 

6. den - ČTVRTEK - SAMÁ LÁSKA

Je tu poslední den tmy a já už se těším domů, cítím najednou velkou úlevu, pocit vděčnosti, radosti, lásky a euforie. Mám pocit, že jsem to zvládla tak, jak jsem nejlépe mohla a jsem na sebe pyšná. Nenechávám nic náhodě, zapisuji toky myšlenek na papír a v hlavě si opakuji všechno co chci po návratu změnit, co odevzdávám, co naopak přijímám. Zároveň jsem i velmi kreativní a myslím na svoje podnikání, na to co si přeji zlepšit. Myslím na studium psychologie, na další rozvoj a vzdělání v oblasti pohybu. Myslím na klientky a na to, jak mám krásnou práci a štěstí na lidi. 

Poslední den vidím opět různá zvířata a můžu s nimi i komunikovat. Cítím obrovské "napojení" a smysl mého života. 

Nacházím opět jasnou cestu, nevyčerpatelné množství sebelásky a záplavu energie s pocitem dokonalosti celé svojí duše. Celá zářím a všechno je najednou láska. Moje srdce je otevřené na maximum a energie proudí celým těle, vidím jednotlivé čakry a směr jejich otáčení. Vše je tak plynujé a dokonalé jako nikdy dřív. Neni hněvu, není smutnu, není pocitu zklamání. Odpouštím druhým jejich křivky, odpouštím i sobě a to, co zůstává je jedním slovem "VDĚČNOST".

7. den - PÁTEK - EUFORIE A ZÁPLAVA RADOSTI

V 5:45 h ráno mi zvoní budíček, který mi Dalibor nastavil tak, aby mě probudil těsně před východem slunce. Po jakési "malé smrti"a velké rekapitulaci života, přichází čas "znovuzrození" Ano! Vypuštění ze tmy je jako takový malý porod. Další inkarnace!

Ta euforie nelze vyjádřit. Buší mi srdce, cítím velkou úlevu a mám pocit jakési lehkosti. 
Považuji to za jeden z nejsilnějších zážitků svého života! 
A ROZHODNĚ JEJ DOPORUČUJI KAŽDÉMU. Loučím se se všemi, sdílím pocity a cítím, že se do tmy zase někdy vrátím.

DĚKUJI SOBĚ, DĚKUJI DALIBOROVI, DĚKUJI ŠTĚPÁNCE A HLAVNĚ DĚKUJI TMĚ!

Pokud jste vydržely číst až dokonce a chcete o tmě číst více i z jiných zdrojů, přidává odkaz na krásný článek, který napsala Štěpánka. Zde...